Pokud čtenář - a ovšem i nečtenář - zavítá do Kapského města na zcela nejjižnější konec Afriky a měl i zálusk navštívit něco ještě vzdálenějšího a vlastně i bizárnějího, doporučoval bych přístav LÜDERITZ, s umlautem: jakési tedy Lideřice, což zní  docela sudetoněmecky, s "distinctly German atmosphere", architekturou "German imperial style" jakož i Art Nouveau, tak tvrdí třeba jen částečně matoucí turistická příručka. Občas se dá najít loď, plující takovým směrem a pokud možno i zajímavě dál.

       Jak je či mělo by být známo, Německo po svém sjednocení v roce 1871 se příliš pozdě dostavilo k již staršími impérii rozkrájenému koloniálnímu stolu. Vzdor naléhání moudrého kancléře Bismarcka nemít nic společného s tak problematickými starostmi,  císař Wilhelm se zajímal a snažil se získat majetky, i když vesměs příliš vzdálené nebo zoufale bezperspektivní. Což tedy byl i případ končiny, posléze známé jako SWA - South-West Africa, nynější Namibie.

       K zrodu těchto Lideřic došlo obchodní transakcí v roce 1883, když Heinrich Vogelsang, jméno snad nejněmečtější, končinu koupil od náčelníka místního kmene pro Adolfa Luderitze z Brém, sídla hanseatické ligy.

       Vznikl  rybářský přístav, sice příliš mělký pro mohutnější plavidla, byť po etapách  prohlubovaný, zejména začátkem dvacátého století, když v tamější blízkosti došlo k objevu naleziště diamantů. Náhlý rozmach prosperity následoval. Vznikla tam i konečná stanice 350 kilometrů dlouhé železniční trati do Keetmanshoopu ve vnitrozemí. Touž vzdálenost lze zvládnout po již rovněž  existující silnici, ale s rizikem pravidelně se vyskytujících, velmi nepříjemných písečných bouří.

       Přístav s pověstí toho  nejmíň pohostinného pobřeží afrického kontinentu. Na blízkém Shark Island býval koncentrák s tisíci válečnými zajatci, tuze tam hynoucími under terrible conditions. Kdo tam koho trýznil? Britové Němce nebo naopak?

       Nejnáramnější specialitou je tam rock lobster neboli humr a německé pivo Windhoek Lager Beer, s pověstí toho nejlepšího v jižní a možná že i severní, západní, východní a střední Africe.

       K inspekci je k mání několik málo ulic této podivnosti. Dojít k Bergstrasse, obhlédnout Goerke Haus na Zeppelin Strasse, též Troost Haus, což přece též bylo jméno nejprominentnějšího nacistického umělce, Hitlerova oblíbence, hnědého předchůdce českého rudého Čumpelíka. Z kopečku na přístav hleděla Felsenkirche, lutheránský kostelík.

       Krátký zájezd s Luederitz Tours & Safaris, Bismarck Strasse, tel.202719, k návštěvě  absolutního města duchů, - ghost town Kolmanskop. Kdysi zásluhou  nalezených diamantů čile si počínající a prosperující, nyní však většina budov těch dosud nerozpadlých je pohřbena převalujícími písečnými nánosy z namibské pouště.

       Návrat k přístavu, ještě obhlédnout Turnhalle,  místní tělocvičnu. Počasí téměř až zcela perfektní (kolem 21 stupňů Celsia) každý měsíc v roce. A za celý rok tam naprší pouhých 23 milimetrů vody.

       Hodně vody před sebou měl odvážlivec Amyr Klink, když se v Orwellově roce 1984 pustil do 101 dnů trvajícího veslování a zásluhou svých neunavných paží se mu podařilo zdolat  atlantický oceán, dopádlovat až k jeho brazilskému břehu.
       Pluje se severním směrem, téměř v dohledu tamějšího pověstného Skeleton Coast - Pobřeží kostlivců, což potvrzeno množstvím tam uvíznuvších, ztroskotaných plavidel.   Hned po překročení (jak nejapně vyjádřeno - což by mohla loď cokoliv překročovat?) obratníku kozoroha, pasažéři jen matně zahlédli přístav Walvis Bay - Velrybí záliv, už v patnáctém století objevený. Portugalec Bartolomeu Dias tam vztyčil vlajku, ale jeho vlast se o tamější majetnictví neucházela.  Zato v pozdějších dobách došlo ke značným britsko-německým hádanicím o vlastnický nárok na území jedno z nejsušších na světě - ročně pouhých deset milimetrů jakéhosi deště tam naprší.

       Dál severním směrem začínala Angola, až do roku 1961 Portugalci vlastněná a dost bídně spravovaná kolonie. Vyhlášením nezávislosti nezapočal ráj na zemi, ale ohavná, krvavá,  dlouhé roky se vlekoucí občanská válka. Tisíce přeživších prchalo od takové zkázy, mnozí našli přístřeší v mateřské i macešské zemi původních kolonialistů.

       Tak tomu bylo donedávna. Nyní je situace hodně opačná. Každý týden se do Angoly hrnou tisíce dychtivých zájemců z evropského domova, potácejícího se v notných hospodářských potížích. Někdejší pateticky chudičká, občanskou válkou rozdrásaná kolonie v současné době soupeří s Nigérií o primát největšího zdroje ropy na africkém kontinentě. Mezinárodní měnový fond odhaduje desetiprocentní roční růst tamějšího rozvoje, Číňané tam investují o sto šest, milerádi poskytují miliardové dolarové půjčky.

       Teď to tedy je Angola, která v Portugalsku investuje. Záchranný pás poskytuje. Isabel dos Santos, nejstarší dcera prezidenta Angoly koupí přední banky za pětinu původně požadované ceny.

       Od afrického kontinentu se pak západním směrem vydat na cestu depresivní prázdnotou jižní částí Atlantiku s pouhými dvěma zastávkami. Minout ostrov Ascension, kopcovitou končinu, z větší části pokrytou lávou, s několika krátery. Je málo dobrovolnou adresou asi tisíce vojáků, starajících se o GPS (Global Positioning System), dvakrát týdně tam přistane vojenské letadlo, jednou za měsíc se tam ukáže loď z Namibie.

       Zamýšleným cílem je  rovněž ztracená varta, místo nedobrovolného exilu, vyhnanství - ostrov sopečného původu, 16 krát 8 kilometrů s historicky povědomým jménem Svatá Helena. Tam v roce 1815 odtransportovali Napoleona Bonaparta, šest roků poté ukončivším svou pozemskou dráhu. Značná izolace této výspy ponoukla Brity odvézt tam pět tisíc válečných zajatců z burské války.

       Všeho všudy šest tisíc obyvatel - potomci vojáků, vládních úředníků, kdysi nedobrovolně přivezených  čínských kuliů, též otroků z Madagaskaru. Nyní to je po Bermudě ta nejstarší zbývající britská kolonie, nyní "overseas territory" zvaná.

       Čím se tam živit, jak přežívat? Až do roku 1966 to prý bývala tzv. monocrop economy - s jediným produktem jménem flax - česky "len"- vhodný to materiál pro motouz a též oprátku. Ke zpracování dodáván na Nový Zéland. Nyní se situace jen pramálo změnila, jedinou možností obživy je špatně placené zaměstnání u místní vlády. Její hlavou je guvernér, jmenovaný královnou.

       Prozatím tam jen připlouvá RMS (Royal Mail Ship ) Saint Helena. Turismus, jehož jediným magnetem bylo Napoleonovo tamější uvěznění, nemůže uživit místní tři hotely, po odplutí poštovní lodi z devadesáti procent prázdné. Vítanou změnu by mohlo způsobit rozhodnutí britské vlády investovat tam 200 milionů liber do výstavby letiště,  jež by odhadem mohlo znamenat padesátinásobný rozmach turistického zájmu a tak i vzniku hospodářských příležitostí.

       Takovým pokrokoem by ale ostrov mohl přijít o vzácný svůj unikát: nikdy se tam totiž nevyskytl ani jeden případ HIV/AIDS. Porovnejme s Jižní Afrikou, kde takových onemocnění mají miliony.
       S mohutným zatroubením se  pokračuje v plavbě k ještě mrňavějšímu cíli, obdařenému jménem svého objevitele v roce 1509: toť Tristan da Cunha, skupina sopečných ostrůvků, nejvzdálenější obydlený archipelag kdekoliv na světě: 2816 kilometrů daleko  k Jižní Africe, a ještě dál, 3360 kilometrů, k americkému kontinentu.  Oprávněně je tam vztyčeno dost děsivé přivítání  WELCOME TO  THE REMOTEST  ISLANDS.

       Hlavní ostrov, 98 čtverečních kilometrů, se strmým vulkanickým kopcem, z jednoho konce na druhý měří jedenáct kilometrů. Obyvatel všeho všudy 275, z nichž 262 mají britští státní občanství. Všichni jsou potomky 15 jedinců, věnují se jakémusi farmaření. V místě s jménem Hottentot Point se zrodila miniaturní enkláva Edinburgh, takto pojmenovaná k poctě jediného člena královské rodiny, který se kdy obtěžoval.

       takovou výspu navštívit. Lze tam nalézt rozhlasovou a meteorologickou stanici a poštu: však prodej poštovních známek a mincí je hlavním zdrojem příjmů ostrova, víc než lapání a zpracování  humrů a raků. Poštovní známky se zobrazením dávné bitvy u Waterloo jakož i daleko současnější portrét snoubenců a poté manželů Williama a Catheriny.

       K břehu po nervozně si počínajících vodách se vydal jen jeden člun, zatímco většina pasažérů dala přednost pohledu z bezpečí paluby. Ti nemnozí odvážlivci se vrátili s nákupem známek, mincí, pohlednic s razítkem jako důkazu jejich kurážné přítomnosti. Též tašky, čepice, notesy, propisky, vlaječky, všemožné tretky včetně receptů místní kulinární dovednosti.

       Neblahý dopad endogamie v prostředí, vzniklého počínáním všeho všudy patnácti jedinců. Velmi značný je výskyt astmatu a očního zákalu. Funguje tam jeden lékař, příčiny jeho motivace k pobytu neznámé. Ona poštovní loď z Jižní Afriky tam  připluje jen jednou za rok (v únoru). V případě vážného onemocnění či zranění, nezbývá než poslat signál rybářským lodím a pokusit se o převoz do Kapského města dřív, než pacient dodýchá.

       Americká University of Pittsburgh se postarala o spojení MEDVEB (Long Distance Tele-Medical Help)  umožňující zaslání EKG a roentgenových snímků odborníkům pro konzultaci v dálavách.

       Od roku 2001 je v provozu televize,  jedna stanice od British Forces Broadcasting Service na Falklandských ostrovech.