HRA  NEJVÍC  KRÁLOVSKÁ

            Šachy, samozřejmě. K jejich vynálezu došlo v Indii v dávném sedmém století a pravidla se několikrát  předělávala v Evropě mnohá století poté.  První slavné, historií pamatovatelné jméno je ze 16.století: španělský kněz Ruy Lopez, který vynikal zejména v tzv.slepých utkáních, kdy účastník nemá k dispozici šachovnici a musí se strategickými kombinacemi spoléhat jen na vlastní mozek.  K prvnímu mezinárodnímu šachovému  turnaji došlo v Londýně v roce 1851, pokládaném za začátek novověku královské hry.  Do světového povědomí pak pronikala slavná jména – Aljechin, Capablanca, Lasker, Botvinnik, Bronstein, mnohá, přemnohá ruská, z notné části židovská jména.

Pozorovatel z příjemně značné vzdálenosti  třeba pomyslel na onu šírou Rus, její  věky nesvobody v té či oné podobě,  vyhnanství, Sibiř a  z nedostatku jiných radostí tedy pohroužení do tak náročných mentálních soubojů.

Z objemné knihy (Daniel Johnson,  White King and Red Queen: How the Cold War Was Fought on the Chessboard, Houghton Mifflin, 2008) se dozvídám, že šachové kluby v tehdejším Sovětském svazu měly pět milionů členů.  Od poloviny třicátých let (doba čistek a stalinského hororu) až do osmdesátých let minulého století, Sověti v šachovém umu suverénně ve světě dominovali. Kreml se snažil co nejvíc propagandisticky zdůrazňovat takové triumfy, velebit své favority jako například  oblíbence, šampiona Karpova, vzorného komsomolce. Šach hrál  významnou roli v době studené války a k nejexplozivnější situaci došlo v roce 1972 v Reykjaviku ve finalovém utkání světového šampionátu, když sympatický Rus Boris Spassky podlehl Bobby Fischerovi, americkému geniálnímu šílenci.

-    -    -

V tomto novém tisisíciletí na šachovém nebi zazářil  Rus Garry Kasparov, mnohými pokládán za vůbec nejznamenitějšího přeborníka všech dob.  Utkal se nerovným protivníkem – počítačem,  computer Big Blue IBM,  a prohrál. V roce 2005 ve věku 42 roků, královské hry zanechal  a  pustil se do obtížnějšího boje s kágébáckým putinovským establišmentem, takže by příliš nepřekvapilo, kdyby pošetilého idealistu s takovou kuráží postihl osud, podobný tolika jeho předchůdcům za nedobrovolného sibiřského pobytu.

Světovým šampionem se po něm stal Rus Vladimír Kramnik, jehož však o tuto aureolu nedávno připravil Ind Viswanathan Anand.

Na šachové olympiádě žen v Německu zlatou medaili získalo družstvo z Arménie, ve finále pokořivší gruzínské soupeřky.

Momentálně suverénní vítězkou , tou nejznamenitější přebornicí světa, se v září 2008 stala  Ruska Alexandra Kosteniukova, vůbec nepřipomínající někdejší sovětský ideál – zarputilou  budovatelku, pokud možno  ve tvaru připomínajícím  víc tank než co jiného.  Toto je totiž čtyřiadvacetiletá krasavice a navíc modelka, krášlící světové časopisy kalibru Vogue , svůdný vzhled s tak vynikajícím mozkovým vybavením!

 A neméně pozoruhodným fenoménem byla její soupeřka, nad níž ve finale zvítězila – totiž Číňanka  Hou Yifan, čtrnáctiletá holčička.

-    -    -

Před časem (NP, 23.6.2007)  jsem uveřejnil text, poněkud se týkající tohoto tématu. Nemáme český ekvivalent slova PRODIGY, překládaného jako „zázračné dítě, fenomén.“ Zmínil jsem se o tehdy desetiletém Ukrajinci Iljovi Nyžnykovi, který dovedl pokořit šachové velmistry v právě uskutečněném turnaji v Moskvě. The New York Times (18.2.2007) otiskly fotografii chlapečka, nápadně mi připomínajícího Kolju ve stejnojmenném, posléze Oscarem ověnčeném Svěrákově filmu, jak v jedné ruce drží svého oblíbeného medvídka a druhou rukou diriguje figurky v překvapivých variantách, matoucích soupeře.

            V kolika sférách tvůrčího počínání se něco takového kdy vyskytlo? Wolfgang Amadeus už jako hošík předškolního věku komponoval symfonie.  Nevím ale o takových mistrech pera či štětce. (Patnáct minut slávy zažila holčička ve státu New Yorku, městě Binghamtonu, mé permanentní adrese,  svými abstraktními malovánkami, dokud nevzešla podezření o rodičovské spoluúčasti.)  Dosud se nezrodili několikaletí filozofové, historikové, borci ve vědách humanitních a společenských. Ale dovedou se vyskytnout ve vědách přírodních, těch nejnáročnějších, nejnamáhavějších. Občas se  dočítáme  o šestnáctiletých matematicích, fyzicích, chemicích,  kteří dospěli až k doktorátu na prvotřídních učilištích jako Harvard či Princeton. Nezřídka to jsou ratolesti z rodin asijských přistěhovalců. Mezi nimi vyniká i nadměrný počet muzikantů, houslových a klavírních virtuozů.                  

            Nakolik je  talent zděditelný – významnější jsou geny nebo vliv prostředí, je vůbec řešitelný onen konflikt nature versus nurture? Dědičnost  nepochybně hraje svou roli právě v hereckých rodinách,  jak potvrzují jména Hrušínský, Vydra, Fonda či Redgrave.

            Hodně svérázný názor zastává maďarský občan  Laszlo Polgar, autor knihy s titulem „Bring Up Genius!“ – čili „Vychovejme si genia!“ Jeho populárním opakovaným  motem  je tvrzení, že geniové se nerodí, ale vytvářejí. Svá extravagantně troufalá slova dokazoval činy.  Stal se otcem tří dcer s jmény Zsuzsa, Zsofia a Judit. On, odborník teorie šachu, se pustil do práce, nejstarší Zsuzsu  cepoval deset hodin denně, tři ratolesti takto trápil, s výsledkem, že  všechny tři dosáhly prvotřídní světové úrovně, a Judit, dcera nejmladší, je hodnocena jako jedna z nejznamenitějších   šachistek všech dob.

(Otec Polgár tvrdí, že  důležitá je ona drezura deset hodin denně, od kolébky v nejnevinnějším věku. Na podporu důkazu svých principů chtěl adoptovat jakékoliv tři děti, rozhodnut je dovést ke genialitě.  Jeho manželka záměr však vetovala.)

-    -    -

            V únoru 2008 na čtyřech místech v USA se uskutečnily amatérské šachové přebory. Media (NYT, 24.2.2008:A31)  referovala o utkání v Hilton Parsippany ve státě New Jersey, jehož se zúčastnilo 291 týmů.  Vítězem se stalo čtyřčlenné družstvo, které tvořili tři velmistři (grandmasters) se značně exotickými jmény , totiž Zviad Izoria, Eugene Perelshteyn a Roman Dzindzichashvili. Čtvrtým byl anglosasky znějící , avšak pouze pětiletý Stephen Fanning.

            Tahle drobotina  - a kdokoliv jiný, ovšem – má k dispozici kompútry, přibývá brilantních   přeborníků. Značné mediální pozornosti se dostává Magnusovi Carlsenovi z Norska, země s méně obyvateli, než má Slovensko. Nyní  sedmnáctiletý, během posledních dvou roků  se z 63.místa světového řebříčku  vyšvihl na prozatím šesté místo a jak nynější šampion Anand, tak předchůdce Kasparov  mu prorokují budoucnost příštího šampiona světa.

            Tento Magnus získal titul velmistra již jako třináctiletý,  a dva jiní hráči – Ukrajinec Sergěj  Karjakin a Ind  Parimarjan Negi – to dosáhli v ještě útlejším věku.

Již tucty dalších překonali rekord, který před 40 roky dosáhl Bobby Fischer , když mu bylo patnáct.

-     -     -

Rodák z Brooklynu, s I.Q. 181, vyšším než  Alberta Einsteina, byl genius, jemuž se podařilo porazit nejznamenitější  sovětské velmistry, získat  světový šampionát a též dosáhnout rekordu dvaceti vítězství za sebou.

Též se ale proměnil v podivína, potrhlíka s bizárními, sebedestruktivními sklony. Například si poručil odstranit všechny plomby z chrupu, aby tak zabránil ničivým signálům, jimiž američtí a sovětští agenti se snaží ovlivňovat jeho mozek.  Přivítal katastrofu 11.září 2001.  Vzdor svému židovskému původu se stal zarputilým antisemitou. Své rasové souvěrce obvinil z úsilí vymýtit všechny slony v Africe,  poněvadž jejich choboty jim připomínají neobřezané penisy.  (Nevěřící nechť se podívají na NYT Magazine, 29.12.2009.)

Poté co ignoroval zákaz účastnit se turnaje v tehdy bojkotované Jugoslávii,

Fischer započal patetickou odyseu v hledání perfektního exilu, aniž ovšem žádný takový nenacházel . Pobýval v Maďarsku, odtud odletěl na Filipíny, kde údajně zplodil potomka, pokračoval do Japonska, kde rovněž údajně se oženil a zcela určitě byl zatčen a uvězněn pro přestupek jakési manipulace se svým cestovním pasem.

            Svou pozemskou pouť ukončil na Islandu. Narozen 1943, zemřel 1997. Tedy 64 let života, přesně tolik jako počet políček, čtverců na šachovnici. Na jeho pohřeb přišli všeho všudy čtyři lidé.

K O N E C