George W. Bush tedy přijede na jednodenní návštěvu do České republiky a vítán bude stejně málo jako v jiných zemích. Přiznávám se, že jsem proti němu byl zaujat od první prezidentské kampaně v roce 2000 a to z nepolitických důvodů: tuze jsem totiž fandil Bushovu rivalovi, senátoru John McCainovi, s jehož matkou Herbertou, pozoruhodnou dámou, jsem se osobně znal. V primárkách během kampaně v Jižní Karolině se totiž z Bushova tábora, i když ne nutně z Bushovy inciativy, objevily útoky na McCaina, jež jsem zhodnotil jako padoušské (tak i napsal v českých novinách v New Yorku, což mi vyneslo zatracení od některých čtenářů). Bush tehdy vyhrál v podivných volbách, o jejichž výsledku musel rozhodovat Nejvyšší soud.

       Nový nájemník Bílého domu se neprojevil jako úchvatný  orátor - ovšem výřečnost není vše, jak nám třeba potvrdil Hitler. Bush má smysl pro humor, se schopností a ochotou si dělat ze sebe legraci, též s dost infantilním vymýšlením přezdívek pro každého, včetně  Putina.

       Většina amerických medií od prvopočátku začala do Bushe bušit: že to je primitiv, ignoramus (byť s vyšším I.Q. než senátor Kerry, jeho neúspěšný oponent ve volbách 2004), že se nepoctivě vyhnul vojenské službě (což nebyl případ Bushův, ale Clintonův). Nepomohl mu výběr všeobecně váženého generála Colina Powella, syna černošských přistěhovalců z Jamajky, do funkce ministra zahraničních věcí či povýšení ještě víc černošské Condoleezzy Rice jako jeho nástupkyně. (Tuto rodnou dceru jižanského státu Alabama, navíc i výtečnou pianistku, jsem po víc naž dvacet roků na dálku obdivoval pro její publikace, výtečné analýzy sovětského systému, s pochopením, značně neobvyklým mezi rozenými Američany.) Bush své spolupracovníky nehází přes palubu, má své principy, tvrdohlavě se jich drží, když je přesvědčen o jejich správnosti, neváží předem každé slovo s ohledem na předpokládanou popularitu. (Jeho předchůdce v úřadě teprve po průzkumu veřejného mínění se rozhodoval, zda strávit prázdniny u moře či v horách.)

       Pak přišlo překvapení 11.září 2001, s větším počtem ztrát na životech, než o kolik se kdysi postaralo japonské letectvo v Pearl Harboru. Před pár dny (16.5.) Bernard Lewis, profesor z Princetonu, s reputací největšího znalce islámského světa a jeho mentality, uveřejnil zajímavou stať, jak za studené války se s dvěma supervelmocemi zacházelo různě:  neurazit Sověty, kteří neváhali sáhnout k řízné odvetě, ale přemnohé si troufnout vůči Američanů, dekandentnímu Západu vůbec. S jídlem rostla chuť, o sovětské invazi Afghánistánu muslimské vlády vesměs mlčely, kdežto pár mrtvých vojáků v Somálsku přimělo americkou vládu zemi opustit. Programem islamistů bylo napřed vyhnat Američany ze Saúdské Arábie, poté je zasáhnout na jejich vlastním území – za předpokladu, že k odvetě nedojde. Bush ale zareagoval a ve světě tak získal pověst nebezpečného primitivního kovboje, co se z řetězu utrhl, mezinárodního zločince a lháře se svým tvrzením o WMD (zbraní hromadného ničení).

       Lež si definuji jako vědomě vyslovenou nepravdu. O existenci WMD nepochybovaly zpravodajské služby v USA, Evropě, i v Egyptě. Vždyť je Saddam Hussein měl a použil ve válce jak proti Iránu, tak vlastnímu kurdskému obyvatelstvu. Saddam porušil víc než tucet rezolucí OSN, jež se neodvážila jednat.

       Bush tedy jednal s pro něho logickým předpokladem, že lidé přece kdekoliv dají přednost svobodě před tyranií, prosperitě před strádáním, že demokracie je tou nejlepší variantou vládního uspořádání - ač naprostá většina lidstva ve své historii neokusila takového blaha a tam, kde se jí dostalo možnosti, ne vždy užitečně je využila.

       Armáda během tří týdnů brilantně vyhrála válku, aniž byla schopna a připravena za další čyři roky vyhrát mír. Z osvoboditelů se stali okupanti v prostředí vypuknuvší, s mimořádnou brutalitou vedené, občanské války. Z původního pokusu – „noble effort“ se již došlo povážlivě blízko k označení „noble failure.“

       Nutno však ještě posečkat na verdikt historie. Ubývá počet optimistů, převážná většina Evropanů zatracuje Bushe jako nebezpečného, největšího zloducha, ohrožujícího světový mír. I Češi budou tuze protestovat proti nezvanému hostu na jeden den, a pokud by si někdo troufl vyjádřit jiný názor, bez potíží ho překřicí.