Když jsem dělal průzkum o profilu a
motivaci uprchlíků z reálného socialismu, nezřídka jsem se dozvídal značně
surreálné důvody. Například jeden plodný tatínek, obtížen alimentačními
povinnostmi vůči pěti potomkům, vehementně tvrdil, že uprchl přes bariéru
třídně rozděleného světa z výlučně politických důvodů.
Když
jsem sedával v taláru u okresního civilního soudu v českém pohraničí, rozvody
tvořily agendu tu nejčastější, žalobní nároky za manka v maloobchodu tu
nejkomplikovanější. I když v tom nehrozilo nic politického, rovněž protivné,
hodně frustrující, byly paternitní spory, zjišťování tatínků skutečných či
vymyšlených. Před nimi stála tato zákonná domněnka: „Za otce se považuje muž,
který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte
méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů.“ Je to ovšem matka, která přišla
s obviněním, a je pak na obviněném, aby dokázal opak. Důkazní břemeno, onen
onus probandi, na žalovaných zádech bývá vskutku k neunesení. Spíš se přece
dokazuje fakt, událost, než jeho neexistence. „Kde jste a jak jste, pane
odpůrce, strávil poslední sobotní večer měsíce července, přesně před dvěma
lety? Vy se doopravdy nepamatujete? To je ovšem velmi podezřelé.“ A už jste
zase o kus blíž k soudně přiklepnuté rodičovské roli.
Občas
se žalovaný k souloži přiznal, ale s tím, že matka dítěte se rovněž milovala s
jinými pány. „Tady, pane soudce, máte seznam a ti taky“, strkal nám žalovaný
pod nos již předem bezcenný důkaz. Zákon totiž tuto námitku (
objectio
plurium concubentium) neuznával, a i kdyby matka byla uspokojila celou
Rudou armádu, žalován a téměř s jistotou bude odsouzen ten ze souložníků, na
níž spočine její prst. V případě nymfomanické plavovlásky Růženy N. se obžalovaný
bránil seznamem padesáti stejně pravděpodobných, resp.nepravděpodobných otců.
Matka dítěte pravdivost seznamu nepopřela, ale vytkla mu jeho neúplnost.
Krevní zkouška žalovaného nevyloučila, a tak jeho statistická pravděpodobnost
dvouprocentních zásluh na těhotenství vynesla stoprocentní finanční odpovědnost
za jeho následek.
Dovolávat se krevní zkoušky byla sázka na
chromého koně. Zkouška krve matky, dítěte a žalovaného, se všemi A, B, AB, O,
Rh, Mn písmeny, nabízela nedokonalý a pouze negativní důkaz. V té době let
padesátých nemohla otcovství zjistit, nýbrž pouze vyloučit. Proto k nám vesměs
přicházely posudky se závěrem: „ Žalovaného lze (nelze) vyloučit jako možného
otce nezletilého žalobce.“ Pravděpodobnost takového vyloučení byla tak jedna v
deseti. Jinými slovy, na základě této zkoušky, každý muž byl handicapován
devadesátiprocentní pravděpodobností prohry vůči obvinění jakoukoliv ženou,
kterou v životě nikdy neviděl. Zejména starší ročníky soudců pídily ani ne tak
po pravém otci, jako po „plátci.“ Mnohokrát jsem zbytečně argumentoval, že
1.lepší žádný otec než falešný otec; 2.otec ať pravý či falešný, ale každopádně
nedobrovolný, dítěti oporou nebude; 3.těch pár set alimentačních korun by
státní pokladnu nestrhlo, ale ublíží soukromé kapse v často nevinných
kalhotech. I ti zatvrzelí juristé si museli připustit občasnou nejistotu, jak
se snad také dalo odvodit z formulace odsuzujícího rozsudku: žalovaný totiž
nebyl „zjištěn“ jako otec dítěte, ale toliko se za takového „pokládal“ či
„považoval.“
Marxismus-leninismus se nám zasloužil o
zrušení důkazu dědičně biologickou zkouškou. (Jsme přece deterministé, vivat
Lysenko, hanba moravskému kněžourskému tmáři Mendelovi, sice jsme vzešli z
mateřského klína, ale formuje nás materiální realita žhavé současnosti.) Tyto
testy nám ministerstvo spravedlnosti povolovalo a zas zakazovalo od sezóny k
sezóně podle momentálního kursu destalinizace.
Nebudu tento důkazní prostředek chválit,
protože byl ve stranické nepřízni. Šlo o zkoušku komplikovanou a nákladnou, muselo
se k ní jet do Prahy, tehdy k profesoru Bohumilu
Seklovi. Jeho výsledek se omezil na pouhý odhad pravděpodobnosti otcovství –
což ale byla jeho největší přednost. Na rozdíl od krevní zkoušky s negativním
závěrem, že žalovaného lze (nelze) vyloučit, profesor dodal soudu nález s
bohatou fotografickou dokumentací, porovnávající fyzické rysy účastníků (jako
dlaně, čelo, brada, oči, uši, nos) se závěrem: Otcovství žalovaného je
pravděpodobné tolika a tolika procenty.
- - –
V jednom z Kunderových románů lékař v
českém městě řeší neplodnost svých pacientek injekcemi s obsahem svých čilých
spermií, s výsledkem, že v městě nevelkého rozsahu přibývá dětiček, vzájemně
si podobných jakož i připomínajících rysy úspěšného doktora lidumila. K
vítanému početí ovšem může dojít tradičním, dosud nejpopulárnějším a též
nejpříjemnějším počínáním.
Tehdy
jsme ovšem neměli k dispozici rozluštěný hlavolam DNA, vynikající to důkazní
prostředek, klíč k odmykání zámků k mysteriím i hodně dávného data. Věda
pokročila mnohými směry, máme
in vitro fertilization, surrogate mothers,
anonymous donors, sperm banks s všelijakými právními zádrhely. Jak třeba
řešit spor s „náhradní matkou“, která za úplatu poskytla k devítiměsíčnímu
pronájmu své tělo a pak výsledku se odmítla vzdát?
„Haló, já jsem tvá sestra. Náš otec je
dárcem spermatu, číslo 150“, takový je titulek obsažného článku v
nejvýznamnějších amerických novinách. (Amy Harmon, “Hello, I´m Your Sister.Our
Father Is Donor 150“,
The New York Times, 20.11.2005:A5).
Zprostředkovatelská
služba zvaná SPERM BANK je podnik komerční, dárcům za jednu dávku ejakulátu
zpravidla platí 50 až 100 dolarů, jenže zákaznicím účtuje až šestinásobek. V
Americe takto na svět ročne přijde 30.000 dětiček a v Evropě jejich počet
bude třeba ještě větší. Čas plyne, děti rostou a přemýšlejí – též o své
identitě. O úspěšném dodavateli spermatu se vesměs zmiňují jako o „dárci“ ,
nikoliv otci. On anonym je ale pojítkem s polovičními sourozenci, bratry a
sestrami. Patnáctiletý Ryan Kramer spolu se svou matkou Wendy založili
„www.donorsiblingregistry.com“,
webovou stránku, která se již pořádně rozrostla na víc než stovku větví. Zabruslil jsem
tam a dozvěděl se o „
Reproductive Health –Infertility“, o zdroji „
Anonymous
Sperm Donor Traced on Internet“, s rubrikami vstupů pro rodiče, potomky,
dárce spermatu, dárkyně vajíčka a též dárkyně dosud užitelných spermat, kterých
má navíc a mohly by být někomu k užitku.
Z
prozatímního počtu 6295 zájemců z řad anonymně zplozené mládeže se podařilo
zjistit příbuzenský vztah v 1131 případech. Zejména některá děvčata se pustila
do pátrání s vervou Šerloka Holmese či majora Zemana, chcete-li. Od svých
matek získaly profil anonymního dárce z banky spermií - celkem 150 údajů (věk,
výška, váha, rasa, rodinný původ, náboženské či dokonce politické vyznání,
barva očí, zda ženat a s dětmi, jaké má záliby, zda golf či kuželky, filozofii
či cesty do pralesů, atd.) a též místo jeho narození. Ve jmenovaném případě to
bylo město Wilmington ve státu Delaware, obyvatel 77.200, tedy víc než v
Kunderově románu, v němž se dalo na promenádě nahlížet do kočárků a seznamovat
se s fyziognomií drahoušků pyšných maminek.
E-mailem
se toto anonymně počaté potomstvo seznamuje přes celý kontinent, polosourozenci
se navštěvují, tráví společné prázdniny. Též matky se kontaktují, dochází k
mini-family
reunion, vznikají tak pouta, vyměňují fotografie ratolestí, nabízející
příležitost k porovnávání někdy naprosto totožných mateřských či spíš
otcovských znamének. Na rozdíl od nikterak ojedinělé vzájemné nevraživosti žen,
obtěžkaných týmž mužem, zde anonymita genetického dárce jim poskytuje citově
bezkonfliktní sbližování. Známy jsou případy, kdy jedna matka poskytuje zbytek
nespotřebovaných spermat k potřebě jiné matky, dychtící po stvoření dalšího dítěte.
A
mezi takovým potomstvem vzniká případné bažení po identitě společného
dárce-otce. Roste počet a hlomoz hlasů, domáhajících se zrušení anonymity.
Naléhají na sperm banky vyžadovat od dárců souhlas k pouhé dočasnosti
anonymity, aby vypršela o osmnáctých narozeninách jejich produktů. Ač některý z
dárců bude souhlasit a tak mít příležitost k seznámení s úspěšným výsledkem
svého původního příspěvku, většina nepochybně nepřivítá takové potěšení s
předpokládanými komplikacemi, a ony banky – spermiové zprostředkovatelky rovněž
nepřivítají odtajnění v jakékoliv podobě, v oprávněné obavě, že dojde k
zřídnutí řad ochotných poskytovatelů životadárného ejakulátu.
Ten který výkonný plemeník se zasloužil o
tucty potomků, což pak vede k obavě, statisticky nikoliv zcela
nepravděpodobné, že může dojít k seznámení a posléze k manželství a tedy i
krvesmilstvu mezi nevědomými a tedy i nevinnými. O takových eventualitách jsme
tehdy v době budování socialismu, spíš zaměstnáni řešením vesnických hádanic o
majetnictví slepic a králíků, ovšem nemohli mít ani tušení.
