Ota Ulč

2005

CESTA  S  EVOU :  5.  VZTAHY ČESKO-TAIWANSKÉ,  PTAČÍ  POHROMA

       Na taiwanské politické scéně je veselo, demokracii se daří. Prezidentu Chen Shui-bianovi se dostává lichotek, že je lhář, podvodník, mentální případ. V televizních debatách se z něj denně stává fackovací panák, jeho popularita klesla na 25 procent, zatímco nezaměstnanost vzrostla na „nevídanou“ (unprecedented) výši 4,4 procent.

       Dvakrát za poslední čtyři měsíce ho opozice popohnala k soudu, s obviněním, že nařkl svého oponenta tajně jednat ve Washingtonu s předním nepřátelským představitelem z Beijingu.

       Nezdá se ale, že by se hlava státu takovým hodnocením rozrušovala. Nedovedl bych si představit touž reakci u premiéra Paroubka a ještě míň u prezidenta Klause. Rovněž bych u nich nepředpokládal, že se veřejně omluví, a to tříkrát, za nepatřičné počínání náměstka generálního tajemníka vládnoucí strany, namočeného do čachrů při výstavbě metra v Kaoshiungu.

       Málem jsem přehlédl den českého národního svátku, nebýt půl stránky 28.října v The China Post. Pod obrázkem Vedoucí České 
ekonomické a kulturní kanceláře v Taipei JUDr. Michal Král 
při setkání s prezidentem Tchaj-wanu Chen Shui-bianem v roce 2001 nikoliv Hradčan, ale Českého Krumlova, jsem se dozvěděl, že Česká republika je touristically attractive country. Palcový titulek: CULTURAL AND ECONOMIC TIES BIND TAIWAN AND THE CZECH REPUBLIC  a u toho fotografie Michala Krále, téměř ještě mladíka, šéfa úřadu Czech Economic and Cultural Office čili kryptovyslanectví, tak jak opatrně činí i jiné státy, aby se Beijing nezlobil. Kulturní a ekonomický úřad vystavuje návštěvní viza, v roce 2001 jich bylo 8.000, letos už víc než 20.000. Tak příznivý vývoj již dal podnět k úvahám o zřízení přímé letecké linky mezi Taipei a Prahou.

       Mezinárodně neuznávaný vyvrhel Taiwan je po Japonsku tím největším asijským investorem v České republice. Rostoucí počet ostrovních výrobců elektroniky rozjíždí svou produkci v řadě evropských zemí. V ČR tak započal gigant Tatung. Dojde k taiwansko-české koprodukci výroby letadel, a už před koncem roku 2005 Formosa Automobile Sales Corporation začne  na Taiwan dovážet škodovky – napřed jeden, posléze deset modelů. Jestliže to bude komerčně úspěšná iniciativa a toto zboží se mezi konkurenty prosadí, brzo brzičko by se i rozjela výroba škodovek tam v tropech či subtropech v blízkosti obratníku raka.

       Čtenáři ostrovního tisku se též dozvěděli o údajně úspěšné dlouhodobé výstavě „Tisíc tváří Formosy“ v pražském Národním muzeu. Na oplátku, v prosinci 2005 dojde  v Taipei ve veřejné knihovně k zahájení výstavy s názvem „Magický svět českých ilustrací knih pro děti.“

       O České republice se v následujících dnech psalo jako o zemi průmyslově a kulturně vyvinuté, s lidem pilným, odtrpivším si čtyři století rakousko-uherské tyranie a čtyři desetiletí tyranie sovětsko-domácí. V Taipei se na oslavu 28.října konala cocktail reception a dodatečně mě mrzelo, že jsem dal přednost jedné z početných rodinných událostí a kotejlový dýchánek pominul. V posledním dnu před odletem jsem na pseudovyslanectví zatelefonoval a dlouze, moc příjemně si popovídal s již zmíněným diplomatem Králem: inteligentní, bystrý, vtipný, výtečně informovaný - věru škoda, že se tak stalo až na poslední chvíli, moje vina. Chci věřit, že ministerstvo zahraničí disponuje dostatečným počtem tak kvalitních kádrů.

JUDr. Michal Král,český velvyslanec v Tai Pei        V Taipei slouží od roku 2001. Prý to tam mají jen jako malý rodinný podnik, nejvíc práce zabere činnost konzulární, ono vydávání viz pro zájemce o krásy české a ovšem i moravské země.

       A co zájemci o české pivo, zeptal jsem se, pamětliv stezku mého příbuzného, rejdaře, marně dychtícího po pivu z mé rodné Plzně. (Pivo se v taiwanské čínštině řekne Pí-žó). Od JUDr.Krále jsem se dozvěděl, že kontaktoval osmnáct českých pivovarů a odpověď dostal jen od dvou, s výsledkem „zdvořile projeveného nezájmu.“ Taiwaňané, jakožto náhlí zbohatlíci, jsou zafixováni na jméno, slavné značky, aniž by rozuměli kvalitě opěvovaného tovaru. Tomu se přizpůsobil a obratně využil exportér Heineken.

       Kolik že je na ostrově našinců – další má otázka. Je jich nemnoho, jak i bylo patrno na  zmíněné koktajlové recepci. Jedna profesorka, půl tuctu studentů a o trošku víc pracovníků u různých firem.

       Rozloučili jsme se, s mým upřímným politováním, proč jsem ho nekontaktoval dřív.

       Závěrem se vracím k tématu, s nímž jsem po přistání  v Taipei začal – onou avian flu, ptačí chřipkou, tamějším hlavním, přímo dominantním tématem. „Tři čtvrtiny všech lidí v Asii žijí ve strachu před ptačí chřipkou“ – typický novinový titulek. „Připravme se na nejhorší“, titulek ze Singapuru, s textem, připomínajícím nákazu SARS v roce 2003, jak vyvolala globální paniku, uzavřela hranice a způsobila notné hospodářské ztráty. Kanadský premiér předvídá masovou paniku v případě pandemie. Poplašný titulek, že chřipka se šíří zejména z Indonésie. Australský ministr zdravotnictví předpověděl, že tak zkázonosný virus případně povede k zastavení mezinárodní letecké dopravy. Ministr ale odmítl odpovědět na otázku, zda Austrálie bude deportovat cizince z postižených oblastí či zda uzná kategorii „chřipkového uprchlíka“ (flu refugee).

       Problém  započal v jihočínské provincii Guangdong, odkud se rozšířil do Indonésie, Ruska, Turecka, Rumunska a má namířeno do západní Evropy a jižním směrem do Afriky, kam už třeba dorazil. Odborníci nás ujišťují, že tito opeřenci jsou větším nebezpečím, než všichni teroristé světa dohromady. Ona španělská chřípka v roce 1918 způsobila smrt 150 milionů pozemšťanů a tentokrát to může být horší – je reálné nebezpečí, že zahyne polovina všeho lidstva. A ke kolapsu civilizací stačí daleko menší rána.

       Kdokoliv přijíždějící na Taiwan z Číny, bude monitorován po dobu deseti dní. Totéž postihne všechny pasažéry z Indonésie, Vietnamu, Thajska a Kambodže.

       Netýká se ale nás, kteří se mají k odletu. EVA nás na palubě znovu vítá se Smetanou, jeho Prodanou nevěstou, Furiantem a Skočnou. Nezbývá než rezignovat. Daleko důležitější a příjemnější bylo zjištění, že let přes Pacifik tentokrát nepotrvá dvanáct a půl hodiny, ale o tři hodiny míň. Ke zdolání přesně téže vzdálenosti. K nevíře! Tolik se dá poručit větru, dešti?

       Přes uličku sedící Asiat mi začal málo srozumitelnou angličtinou vysvětlovat sympatickou záhadu, cosi o rotation a gravity. Jenže já bych přednes, technicky tak náročný, nejspíš nepochopil ani v perfektním krasomluvném podání.

       Po všech těch tisících  mílí a kilometrů jsme přistáli v New Yorku přesně na minutu, tak jak EVA slíbila.

KONEČNĚ  KONEC