Bývaly doby, kdy Hitler, připomínající
hodně hlasitého kašpara s chaplinovským knírečkem, vyvolával salvy míchu.
Časem pak legrace Evropu přešla.
To
bylo kdysi. Teď, zejména pro mladou českou generaci, komunisté spíš znamenají
komické figurky, s vodními kanony prohánějící demonstranty po Václavském
náměstí. Veselí též dovede způsobit záznam státnického vystoupení Milouše
Jakeše v Červeném Hrádku, přehrajte si to - ha,ha,ha. Vzpomínka na leta hlavně
padesátá, na horor doby, se tak pohodlně rozplyne.
Teď
máme islámské fundamentalistické bažení po středověku. Karikaturisté nás
rozradostňují obrázky z mohamedánské módní přehlídky. Dočítáme se o důvodech
počínání explozivních sebevrahů – však co jiného jim zbývá? Nesmí pít, smí souložit
až po svatbě, nevěstu jim vyberou rodiče, nesmí se holit, ta vybraná taky ne,
musí se mlátit hlavou pětkrát denně o zem, musí se zžírat nenávistí vůči
nevěřícícm psům, zejména těm americkým – co je tohle pak za život?
S
definicí kopané nemíváme potíže, na rozdíl od precizního zjištění, co to
vlastně je ona
fatwa - závazné náboženské stanovisko, příkaz s legálním
dopadem, a třeba i ortel se sankcí trestu smrti, tak jak například postihl
spisovatele Salmana Rushdieho. Jestliže si správně pamatuji, krutý rozsudek
vyřkl ajatoláh Chomejni. Záležitost to ale není centralizovaná, mohamedánští
preláti v tom nemají jednotu. Tyto fatwy se vyskytují z iniciativy velebníčků,
imámů i nižšího kalibru, a autorství se připisuje osobám i zcela světským, jako
například Osamu bin Ladinovi. V roce 1998 tak učinil nařízením všem muslimům o
jejich povinností zabít všechny Američany – muže, ženy, děti, starce, stařeny
- to prý k nesmírné potěše Alláha.
V
Saudské Arábii polooficiální vládní noviny
Al Watan uveřejnily fatwu,
zakazující hrát kopanou podle dosavadních, ve světě zavedených pravidel. S
anglickým překladem nás seznámily
The New York Times (16.října 2005).
Text má čtrnáct bodů, jeden hezčí než druhý:
2. Mezinárodní terminologie, používaná kacíři a polyteisty, jako „faul“,
„penalta“, „roh“, „branka“, „aut“ a další, se nesmí používat. Kdo tak řekne,
musí být potrestán, pokárán a vykázán ze hry. Je nutno mu veřejně říct
„Napodoboval jsi kacíře a polyteisty a to je zakázáno.“
4. Nenásleduj kacíře, židy, křesťany a
zejména ne odporné Američany co do počtu hráčů. Nehraj s jedenáctičlenným
mužstvem. Místo toho třeba jeho počet zvětšit nebo zmenšit.
5. Hraj ve svém normálním oblečení
nebo v pyžamu či něčem takovém, ale nikoliv v šortkách různých barev a tričku s
číslem, neboť šortky a trička nejsou druhem muslimského oblečení.
6. Jestliže jsi splnil tyto podmínky a máš v úmyslu hrát kopanou, učiň tak v
úmyslu posílit tělo lépe sloužit Bohu a připrav tělo pro džihád.
7. Hrací čas neomezuj na 45 minut, což je oficiální čas židů, křesťanů,
a všech kacířských a ateistických zemí.
Další příkazy této fatwy: nehrát na dva
poločasy, nedovoleny jsou pokutové kopy, nutno odstranit horní břevno nad
brankou, rovněž není dovoleno mít na hřišti rozhodčího, na stadion nepouštět
mládež, která nechť se věnuje tělesné přípravě pro džihád.
Toto jsou některé podmínky a příkazy proto, aby mravně bdělá
mládež nepředloženě nenapodobovala kacíře a polyteisty při hře kopané. Peklo
očekává ty, kteří hrají kopanou podle pravidel, zavedených kacířskými zeměmi, v
čele s Amerikou.
A máme to. Stoupenci totalitních
ideologií se snaží zmocnit celičkého člověka, jeho těla a duše, a v takovém
úsilí aby nezůstal původní kámen na kameni. Z občana se musel stát soudruh, z
Dobrého dne pozdraveni Čest práci.
Směšnost
jako taktika a strategie vede k podceňování, které se nezřídka dovede vymstít.
Blízkým příbuzným tohoto
podceňování je
nedoceňování prosazovatelů
takových záměrů a naše mnohdy přehnaná
ohleduplnost, abychom, proboha,
ty které násilníky neurazili, nešetrně se dotkli jejich
sensitivity. To
by nám vyneslo obvinění z „islamofobie“ - jednoho z
nejnovějších hříchů v lexikonu politické korektnosti.
Evropská
komise v Bruselu zveřejnila (15.října 2005) dlouho očekávanou studii o
radikalizaci muslimů v Evropě. Na patnácti stránkách se pojem „islámský
terorismus“ vyskytuje jen jednou. „Komise věří, že nic jako islámský
terorismus, stejně jako katolický nebo rudý terorismus neexistuje.“ Ano,
neexistuje, i když značně existuje velmi islámská al-Kaida s programem a praxí
podřezávání krků nevěřících psů, jak ovšem vyžaduje i Korán, zdroj nejsvatější,
tuze autoritativní.
Neméně
ohleduplně, ultraopatrnicky, George W.Bush ujišťoval ve slavnostním projevu
reprezentanty muslimské obce. K svátkům křesťanským a židovským přibydou i
mohamedánské – nikoliv však buddhistické či hinduistické. A americká pošta si
pospíšila s vydáním známky s písmeny EID GREETINGS, tmavomodré za 37 centů,
zdobené arabskými klikyháky. Příliš to velké sousto pro řadu Američanů a již v
internetu koluje výzva k bojkotu, se zpřesněním, že to byli muslimové, kteří
zničili Panam 103, zaútočili na World Trade Center v roce 1993, vyhodili do
povětří vojenské americké ubikace v Saudské Arábii, našem údajném spojenci,
zničili americkou ambasádu v Keně a Tanzánii, zaútočili na loď U.S.S. Cole v
Jemenu a pak dosáhli svého dosud největšího triumfu 11.září 2001. Dodejme, že
mnohé se tak událo poté, co Američané svou iniciativou v Kosovu zachránili
přemnoho muslimských životů. A vše předcházelo válce proti Saddamovi.
Mortimer
B. Zuckermann, šéfredaktor a vydavatel významného týdeníku
U.S.News@ World Report,
se nepochybně dopustil hříchu islamofobie
zmínkou (24.10.2005) o samozřejmosti, že jejich kultura smrti se radikálně
liší od naší kultury života. Zuckermann je ovšem žid, jímž ale není José María
Aznar, bývalý španělský předseda vlády. Ten také se islamofobně prohřešil (ve
Financial
Times, 17.10.2005) vyjádřením názoru, že my skutečně jsme ve válce, kterou
nám vyhlásili islámští fundamentalisté, že si Evropa musí zachovat křesťanskou
kulturu, tyto své kořeny, a že celý ten experiment s multikulturalismem byl
velikánský omyl (
enormous error).
