Zásluhou nedávných hurikánů došlo též k
záplavě nelichotivé korespondence. Například Reverend Jesse Lee Paterson via
WorldNetCom se ozval takto:
„
Před
takovou pohromou se v minulosti černoši včas vzdálili. Tentokrát jejich část,
pasivní, žijící ze sociální podpory, zůstala na místě a čekala, až se o ní stát
postará. Před pěti lety v debatě Národní asociace černošských žurnalistů jsem
řekl, že kdyby běloši se z této země odstěhovali a předali ji černochům, ti by
ji do deseti let přeměnili v úplné ghetto. Přítomní se mnou ostře nesouhlasili.
Já teď se sebou také nesouhlasím. Postačily tři dny, aby černoši ze Superdomu a
z Convention Center udělali ghetto, plné krádeží, znásilňování a vražd. Za
takovou řádící nemorálnost prezident Bush vskutku nemůže.“
Jeden nejmenovaný veřejný činitel státu
Louisiana si troufl porovnat počínání svého státu s Texasem. Z dvaceti dvou
příkladů vyjímám:
Texas:Obyvatelé na sebe vzali odpovědnost za záchranná opatření a evakuaci.
Louisiana: Obyvatelé čekali, až se vláda o ně postará.
TX: Místní a státní činitelé se postarali o ochranu občanů a jejich majetku.
LA: Místní a státní činitelé obviňují federální vládu, že se nepostarala.
TX: Policie zůstala na svých místech ochraňovat veřejnost.
LA: Policisté dezertovali, aby se sami zachránili.
TX: Místní policie se postarala, aby nedošlo k rabování.
LA: Místní policie se podílela na rabování.
TX: Odsouzení zločinci byli včas převezeni do věznic mimo hurikánovou oblast.
LA: Došlo k propuštění vězňů, kteří se pak podíleli na rabování.
TX: Produktivní přičinlivý stát spravují Republikáni.
LA: Vláda, závislá na systému veřejných podpor, je v rukách Demokratů.
- - -
Každopádně
stranicky motivované porovnání stavu věcí, který ale při nejlepší vůli nelze
přehlédnout. Myslí vandruji do svých amerických začátků: zajisté jsem nebyl
jediný přistěhovalec, který vnímal „Ameriku“ jako homogenní pojem a nikoliv
jako společenství mnoha útvarů, které se liší velikostí (Aljaška je pět set
krát větší než stát Rhode Island), počtem obyvatelstva (Rhode Island jich má
dvojnásobek, než Aljaška), jeho úrovní a mentalitou, a také klimatem, svou
přírodou a historií. Věděl jsem ovšem, že sníh a ledovce jsou na Aljašce,
kdežto pouštní žár převládá v Arizoně, že polární medvěd mě může pozřít hodně
na severu, kdežto na jihu na Floridě by to mohl uskutečnit aligátor, jehož si
stále pletu s krokodýlem. Ale netušil jsem, jak rozdílné je zákonodárství od
státu ke státu.
Americký
kontinent jsem za volantem různými cestami přejel několikrát, mnohokrát.
Dálnice k nerozlišení, dlouhé mosty. Ten úplně nejdelší, do vzdálenosti téměř
čtyřicet kilometrů, zrovna vedl zde kritizovanou Louisianou, přes jezero
Pontchartrain až k vjezdu do Nového Orleánsu, Mekky jazzu. Přetrvává ve mně
zážitek z onoho tehdy zcela prázdného mostu, jak se přede mnou a také za mnou
ztrácel v mlhách pozdního odpoledne, nikde nic jakýmkoliv směrem. Pocity
pádícího ztracence, obklopeného mnohými vodami.
A
za jezerem mokřiny, bažiny, výlučně jen nížiny se subtropickým klimatem,
horkým, vlhkým, jemuž zejména v letních měsících je radno se vyhnout. Na
polích se tam daří sojovým bobům, cukrové třtině, rýži a bavlně. Tuhle
Louisianu si koncem sedmnáctého století přisvojili Francouzové, aby ji začátkem
devatenáctého století, v době s jinými závažnými starostmi, za pakatel prodali
Američanům. Britové ze své severní kolonie Nova Scotia uspořádali jižním směrem
násilný odsun tisíců francouzských usedlíků, tzv.
Acadians. Jejich
potomci, pojmenovaní jako
Cajuns, mluví druhem obtížně srozumitelné
franštiny. Zásluhou píle francouzských a španělských usedlíků se tam zrodila
kreolská rasa. Přivlečení afričtí otroci se plahočili na plantážích,
plantážníci bohatli, za občanské války Jihu proti Severu Louisiana jako
součást otroctví přející konfederace se ovšem ocitla na té nesprávné straně, na
což nedobře doplatila. Jejím patrně nejslavnějším rodákem je legendární Louis
Armstrong. Po něm je i pojmenováno novoorleánské mezinárodní letiště.
Louisiana,
o polovinu větší než Česká republika, ale s méně než polovinou počtu jejího
obyvatelstva, sousedí s gigantem Texasem: druhý ten nejlidnatější stát Unie
(první je Kalifornie) a též druhý nejrozsáhlejší (první je Aljaška). Evropští
přivandrovalci tam dorazili v sedmnáctém století, Španělsko si přisvojilo
značnou oblast, do níž patřilo i Mexiko a jeho součástí byl Texas. Mexiko se
zbavilo španělské nadvlády v roce 1821 a získalo domácí diktátory. Proti
krutovládci jménem Santa Anna se Texasané vzbouřili, po historické porážce v
Los Alamos, kde obránci pevnosti padli do posledního muže, se dostavilo neméně
důkladné vítězství, Sam Houston Santa Annu rozprášil, Texas vyhlásil svou
nezávislost v roce 1845 a rok poté se stal jako 28. stát členem Unie. (Čili
značně později než Louisiana, která se stala 18.státem Unie v roce 1812.) Texas
je nejen rozlehlý, ale i bohatý, se zásobami ropy pod povrchem, s farmami
většími než Lichtenštejnsko a možná i Lucembursko. Moderní průmysl,
elektronika,
aerospace výtečné univerzity. V hlavním městě, jímž není
ani obrovský Houston či Dallas, ale daleko menší Austin, žije údajně rekordní
počet lidí s doktoráty. Za kovboji, honáky, olejáři pak nutno dále na západ, z
plání do vlnitého až kopcovitého terénu. Běloši tam stále mají početní
většinu, ale primát jim ohrožuje rapidně se množící latinský živel zejména
mexického původu.
- - -
Tvrdívám,
že cestovatel – pozorovatel se pohybuje v trojúhelníku s třemi písmeny: P
(příroda), Č (člověk), D (dějiny). Čím je písmen na tom kterém místě víc, tím
ovšem bohatší je zážitek. Západním směrem za řekou Mississippi ubývá vláhy
jakož i lidí. Fotografuji silniční ukazatel s jménem usedlosti a počtem
obyvatel: je jich všeho všudy sedm. Nebýt dalšího nápisu, nevěděl bych, že
právě přejíždím z Kansasu do Nebrasky. Někde je víc kontrastů vnitrostátních
než mezistátních. Napřed prázdné rovné plochy Colorada a pak tamtéž majestátní
vrcholy Skalistých hor. Nemenší kontrast poskytují jihovýchodní část Oregonu
a pohoří
Cascades a za ním rozeklaté pobřeží pacifického oceánu. Rovněž
si nelze splést Kalifornii jižní se severní.
Míjí
se města, městyse, vesnice téměř k nerozlišení. Jedna
Main Street, žádný
ruch v ulicích, ani noha na chodníku, mnohdy ani chodník, pár obchodů a
parkujících vozidel, vesměs
pick-up trucks. Sem tam
Diner, servírující
totožnou stravu.
I
když McDonald´s velkovýkrmny jsou všude stejné, jiní jsou lidé skandidávského
původu v severské Minnesotě, k snadnému odlišení od jižanů ve státech bývalé
konfederace, jejichž angličtině lze rozumět jen částečně. S ní se pak vůbec
nepořídí v některých končinách, od Floridy až po Kalifornii, tam pouze
habla
espaňol.
Od
tradičního ideálu a cíle onoho „tavícího hrnce“ (
melting pot), s
důrazem na univerzalitě anglického jazyka jako efektivního jednotitele národa,
se jménem multikulturalismu přešlo k dvoujazyčné výuce, k bilingvalismu (čímž
se vykoledoval nákladný problém, jímž je obtěžkána sousední Kanada) a teď se
končí zpět o jednoho jediného jazyka - španělštiny, výlučného nástroje dorozumění
mezi katolicky hojně se množícími přistěhovalci, legálními a ilegálními. Kdo
takto nedovede, ať raději neleze například do Kalifornie, kde obyvatelstvo
evropského původu se již stalo menšinou.
Kdo
se zajímá o Indiány – původní obyvatele kontinentu, příležitost k seznámení
poskytuje snad každý stát. Nejvhodnějším bude nahlédnout do Nového Mexika,
Arizony či Jižní Dakoty, do kraje národa Navajo, v rozsahu porovnatelném s
celou českou zemí. Na rezervacích, kde Indián může ale nemusí žít, neplatí
mnohé federální a státní zákony. Fungují tam kasina, na většině neindiánského
území nedovolená, neplatí se tam spotřební daň při nákupu zboží, od cigaret po
benzin.
A
nejen na rezervacích se návštěvník seznamuje s americkou realitou, že i když se
chuť hamburgerů neliší od jednoho konce kontinentu k druhému, zákony se liší a
to někdy dost podstatně. Při vjezdu do dalšího státu nás zpravidla čeká nápis s
obligátním VÍTÁME VÁS a údaji o povolené maximální rychlosti a rovněž o výši
pokut příliš pílícím řidičům. Trest smrti za takový prohřešek sice nehrozí, v
některých státech byl zrušen už před dlouhou řadou let i v případě
nejstrašnějších mordýřů. Ve většině států se nepopravuje, pilným v tomto ohledu
zůstává Florida a zejména Texas, s oním rekordním počtem univerzitních
vzdělanců.
Nejsnazší
rozvody umožňuje neřestná Nevada, legálním provozovatelka hazardních her a na
některých okresech i nevěstinců. Odtud se přejede do neméně pouštního Utahu s
tradicí pobožných Mormonů. Tam mi před časem číšník rozmlouval i objednávku
piva. Kuřba marihuány je legální na Aljašce. V Alabamě, aspoň donedávna, za
tento požitek udíleli trest doživotního pobytu za mřížemi. Značný je rozdíl i
v jiném druhu štědrosti - v poskytované výši sociální podpory. V Kalifornii či
New Yorku je značně vyšší než třeba v chudičkém státu Mississippi. V některých
státech se smí a v jiných nesmí prodávat víno v supermarketech. Výše spotřební
daně (
sales tax) se liší od státu ke státu. Břemeno federální daně je
jednotné v celé zemi, ale značně odlišná je výše lakoty, vykazovaná
jednotlivými státy, pěchujícími si svou kapsu. Někde, jako například v našem
New Yorku, chtějí hodně, jinde značně míň nebo vůbec nic. Na ropu bohatá
Aljaška dokonce svému nepočetnému obyvatelstvu každoročně pošle pár tisíc
dolarů. Florida láká penzisty na dožití svou neexistující dědickou daní. Rovněž
poskytuje útulek bankrotářům, jejich majetek je tam vesměs nedotknutelný, mimo
dosah právem zfrustrovaných věřitelů. (Mezi známějšími, takto se uchýlivšími
dlužníky je například Burt Reynolds, hollywoodská celebrita.)
Kdokoliv
se může přestěhovat kamkoliv, ale osoby, které k výkonu svého povolání
potřebují licenci (lékaři, právníci, leckdo další), s tím mívají potíž::
jejich oprávnění je omezeno na stát, v němž absolvovali příslušné, nezřídka
obtížné zkoušky. Většina, ale ne všechny státy uznávají reciprocitu. Leckde
aby zájemce podstoupil dodatečné zkoušky, a v každém případě vyplňoval spoustu
papírů a zaplatil značný poplatek.. Tomu všemu se ale mohou vyhnout
dobrovolníci, ochotní odjet do prázdných prérií, například v Severní Dakotě,
odkud poslední léčitel uprchl a nelze za něj nalézt náhradu.
Za
studií v New Yorku jsem oknem svého pokojíku pohlížel na řeku Hudson a opačný
břeh státu New Jersey. V dohledu byl náramný most (
George Washington Bridge),
přes který převézt slečnu za účelem milování by bylo znamenalo spáchání zločinu
federální povahy. Třeba tenhle nesmysl je stále v platnosti.
Novým
českým příchozím, zápolícím s angličtinou, doporučuji doplňkovou výuku posedem
před televizorem, sledovat opakující se vábničky imbecilních reklam. Ti
pokročilejší aby se též dívali zejména na staré filmy
a tak via Hollywood se
seznamovali s americkou realitou.
Bonnie and Clyde, duo bankovních
lupičů, pronásleduje je policie, ale jen k hranici svého státu naprosto bez
závor a pohraniční stráže. Tam jim jurisdikce končí, vracejí se s prázdnou
domů. Nebo jindy sledovat méně dramatický únik před alimenty. Časté to
konflikty jurisdikce federální s tou místní. Na emisary Washingtonu se nezřídka
hledí jako na vetřelce z nepřátelské ciziny. Herec Rod Steiger tak získal
Oscara za vynikající výkon v roli bigotního jižanského šerifa (ve filmu
In the Heat of Night).
Ano,
nestejnost států pod stejnou střechou. V případě Louisiany, střechu odvál
vichr z mnohých obydlí. Ze státu s původním počtem čtyř a půl milionu obyvatel,
jeden a půl zažil evakuaci a mnozí se dosud rozhodují, zda se vůbec vracet do
původní spouště. New Orleans již přestal být tím největším městem státu. Jím se
stalo původní hlavní město Baton Rouge, které teď nabobtnalo až do počtu
800.000 duší. Tak či onak, Louisiana ztratí aspoň jedno ze sedmi křesel, která
jí dosud patřila v Kongresu ve Washingtonu..
