Hudba, móda, délka sukní - přemnohé se mění, včetně druhu jmen, která rodičové dávají potomstvu. Italka pokřtěná jako Benita přišla nejspíš na svět v třicátých letech. Po roce 1945, když už byl Mussolini po smrti, takových Benit či Benitů přibývalo v Itálii stejně málo jako Adolfů, narozených v českých rodinách v době Protektorátu. (V Jižní Africe jsem se dozvěděl o existenci černocha s křestním jménem Hitler.) Vladimír Iljič Lenin byl inspirací bohatému pokrokovému advokátovi ve Venezuele při pojmenování jeho tří synů. Ten prostřední, jenž se stal Iljičem, posléze dosáhl světového uznání jako jeden z nejznamenitějších mezinárodních teroristù - toť Iljič Ramírez Sanchez zvaný Šakal, kdysi vážený host v ČSSR, nyní stárnoucí ve Francii za mřížemi.

       Zejména revoluční doby porodily všelijaké výstřelky. Po VŘSR mnozí zakalení rodičové trestali svá  robátka jmény jako Elektrifikácija, nevinní drobečkové se stávali doživotními Pětiletkami, Traktory, Kombajny, případně i Cementem Ještě znamenitěji se takhle vyřádili Číňané v době Maocetungova panování. Objevily se miliony patriotů Ai-Kuo (Láska-Vlast). Potomstvu se dostávalo spíš sloganů než jmen a tak místo Pepíčků a Nanynek vznikaly krvelačnosti jako Zničit Čankajška, Rozdrtit americký imperialismus, Zlikvidovat britský kolonialismus, Vymýtit feudální přežitky, Zocelit se v třídním boji nebo aspoň Zavlažit poušť. Dlužno dodat, že nejen v Číně, ale i leckde v Asii se tradičně dávají nelichotivá jména, za rodičovského předpokladu, že když se z potomka stane Pes, Prasátko, Vepříkči Červ, tím míň padle do oka zlým duchům, kteří by bažili ho ukradnout.

       S výjimkou několika dívenek Dvouletek, narozených krátce po druhé světové válce, se v českých zemích politický dech doby takto příliš nepromítal. Vkus, preference se ovšem měnily. Za první republiky vznikalo daleko víc Miroslavů, Miloslavů, Jaroslavů, Květoslavů. Jiná generace přišla s úrodou biblicky poněkud inspirovaných Prokopů, Lukášů, Marků, Martinů a Jáchymů. Dostavila se doba, kdy vznikaly Andrey a Romany v daleko větším počtu, než kdysi dominující Aničky a Mařenky.

       V Americe již rovněž odeznělo po řadu generací panujícím Johnům, Bobům, Billům, Annám, Bětkámv a Mariím. Tisk občas příináší informace o stavu rodičovského vkusu. Nejpopulárnějším chlapeckým jménem je Michael, po něm Christopher; mezi děvčaty vede Ashley, za ní se tlačí Jessica.  Postřehnutelné jsou rozdíly jak zeměpisné, tak rasové. Mezi chlapci v bělošských rodinách nejpočetnější je Michael a Matthew, mezi černochy je víc Christopherů a Brandonů. Mezi Hispanics mohutně se rozmnožující, španělsky mluvící menšinou s latinsko-americkými kořeny, se dosud udržují jména katolických svatých - vede José. Mezi Američany asijského původu nejpopulárnější je Kevin, což se mi zdá být jméno převážně či snad i výlučně irské.

       Zatím co mezi běloškami vede ona Ashley, jíž následuje Jessica a Michelle, mezi černoškami na prvním místě trůní voňavá Jasmine, častá je též Ashley a Brittany. Mezi Hispanics první jsou Jessica a Stephanie, mezi Asiaty není jednoznačné vítězky. V těsném peletonu se tam řítí Ashley, Vivian, Michelle, Jennifer, Jessica, Stephanie. Každopádně ani jedna Anna, Marie, Aloisie Limová, Čenová, Čangová.

       Americké mravy - a zejména  nemravy - se šíří do světa a zasahují i srdce Evropy. Nezdá se pak být příliš surrealistickou představa, že za pár let se budeme potkávat s mnohými Keviny, Ashleyemi, Jessicami  a Jasmínkami Novákových.