Obdržel jsem  e-mail s otázkami z nedávné historie a ze současné skutečnosti. Formát multiple choice - A, B, C, D, vždy čtyři možné odpovědi, zaškrtněte správné písmeno.

       První otázka začínala rokem 1968, kdy byl zavražděn Robert F.Kennedy. Jeho vrahem byl A. Superman; B. Elvis; C. Harry Potter;  D. Muslimský extrémista ve věku od 17 do 40 roků.

       Druhá otázka: rok 1972, masakr izraelských sportovců na Olympiádě v Mnichově spáchali A. Olga Korbutová; B. Indiánský náčelník Sitting Bull; C. Arnold Schwarzenegger; D. Muslimští extrémisté ve věku od 17 do 40 roků.

       Třetí otázka: rok 1979, přepad a zajetí amerických diplomatů v Teheránu. O to se zasloužila A. Skupina zatoulaných Norů; B. Frank Sinatra; C. Turistický autobus osmdesátiletých stařen; D. Muslimští extrémisté ve věku od 17 do 40 roků.

       Otázky pokračovaly. Léta osmdesátá - četné únosy Američanů; 1983 - ubikace americké námořní pěchoty v Bejrútu letí do povětří; 1985 – únos výletní lodi Achille Lauro a zabití pasažéra; 1985 – únos letadla TWA č.847 v Aténách; 1988 – exploze letadla PANAM č.103 nad Skotskem; 1993 – první útok na World Trade Center v New Yorku; 1998 - útok na americká velvyslanectví v Keni a Tanzánii; 2001 – 11.září, úspěšné zničení WTC; 2002 – únos a zavraždění žurnalisty Daniela Pearla; 2004 – Madrid; 2005 –Londýn. A ani v jednom jediném případě spoušť, krveprolití, nezpůsobily eskymácké babičky, ale právě oni mladí muslimští extrémisté – naše alternativa označená písmenem D. Zatímco všichni mladí muslimové nejsou teroristé, téměř všichni teroristé – velká jejich většina ve světě – jsou mladí muslimové.

       Tuto očividnou, neoddiskutovatelnou skutečnost ale překřičí prosazovatelé politické korektnosti, s obviněním z diskriminace, z rasismu. Však na něco takového máme dlouhou řadu precedentů. Posloužím jedním: V severní části státu New Yorku je městečko Oneonta. Za bílého dne tam došlo ke zločinu a  pachatel uprchl na tamější universitní campus. Pachatel byl černoch a policie tudíž tam po černochovi pátrala, soustřeďovala se na osoby černé rasy a mužského pohlaví, tedy nikoliv na bělošské dívky. A tato údajná diskriminace způsobila uragán morálního rozhořčení, obvinění z rasismu, hrozby žalobami, nároky na mnohonásobné odškodnění. Policie se překotně omlouvala, též univerzita se snažila smýt své provinění, že policii nezabránila v její snaze zatknout prchajícího zločince. „Jako u blbejch – hodně blbejch,“ jsme tehdy nespisovně česky a politicky nekorektně komentovali.

       To přece není rasismus, diskriminace, ale racionální, statistickou pravděpodobností ověřené uvažování! Jak jinak než kalkulací pravděpodobnosti rizika by mohly fungovat pojišťovny? Marné to ale protesty. Logické počínání je zatraceno jako tzv.racial profiling. Naštěstí to ale vypadá, že ne každý již zcela zešílel. Dočítám se (Paul Sperry, „When the Profile Fits the Crime“, The New York Times, 28.7.2005), že federální úřad (Department of Homeland Security) vydal složkám pohraniční služby instrukce, jak rozpoznávat případné sebevrahy. Mezi těmtito tzv.suicide bomber indicators jsou čerstvě oholené hlavy a vousy, vůně či pach voňavek jako součást rituálu před cestou do ráje, též vroucí modlení, mumlání. Když by dotyčný náhle zvedl obě ruce, vůbec by to nebylo znamení, že by byl ochoten se vzdát, ale naopak, že už bude explodovat a zvednutím rukou si chce uchránit prsty, aby jejich otisky v ráji potvrdily totožnost zaslouženého mučedníka. Svou identitu prokazují též doklady vloženými do bot. (Tak činili i sebevrahové v Londýně 7.července, čímž umožnili policejním orgánům následnou práci. V Izraeli včas lapili chlapíka, u něhož pak objevili značné množství ochranného materiálu v rozkroku. Vysvětlil, že tak se předem zajistil dostavit se do ráje k přiděleným dvaasedmdesáti pannám nepoškozen, v plné pohotovosti.)

       Po útocích v Londýně, newyorský starosta Michael Bloomberg zareagoval zvýšením policejní bdělosti a ostražitosti ve veřejné dopravě. Jenže místo aby  vydal instrukce ve prospěch onoho targeted profiling, nutného a legitimního opatření, nařídil pouze kontroly náhodné (random). Třeba kontrolovat každého pátého pasažéra, i když jím bude jeptiška, jí nutno bedlivě prohlédnout a tudíž pominout čerstvě oholeného a voňavého mohamedána za ní v řadě.

       Absolutní bezpečnost kterékoliv metropole nelze zajistit ani s maximálním úsilím, i bez zbytečných, ideologicky nadekretovaných překážek. Mluvčí pokrokové levice kritizují bezpečnostní opatření jako neúčinná – o jejichž zbytečně značnou neúčinnost se přece zasloužili. Na něco takového ale nemají Američané monopol. Však právě v onom Londýně, necelý rok před červencovým třeskutým překvapením, v minulosti objektivní B.B.C. vysílala třídílný televizní seriál, jehož účelem bylo  zdůraznit, že zprávy o mezinárodním terorismu jsou značně přehnané, že Al-Kájda téměř neexistuje, že i kdyby se jí dostala do rukou ona takzvaná špinavá atomová bomba, třeba by nikoho vůbec nezabila. Nemyslím, že B.B.C. plánuje v brzké budoucnosti tento svůj výtvor reprizovat.

       Teroristé se již aspoň dvakrát snažili použít nekonvenčních zbraní. V Birminghamu policie včas se zmocnila ricinu - smrtelné substance, a v Jordánsku před rokem se podařilo zabránit kyanidovému útoku na velitelství tamnější výzvědné služby. Mediální zdroje typu britského Guardianu věnují ovšem daleko větší pozornost nepohodlí, jímž jsou postiženi lapení teroristé, teď adresou na tropickém Guantánamu.

       Michael Walzer, významný hlas na levici, varuje před „politikou ideologických omluv“ terorismu. V časopisu  American Prospect (červen 2005) téma znovu rozebírá, zabývá se sympatiemi k násilí, přímo jeho okouzlením (fascination). Jaké omluvy, jak značné ústupky by stačily ukonejšit fundamentalisty? Kolik inspirace by ze záhrobí mohl poskytnout Neville Chamberlain? Politicky korektní apologeti vyhledávají prapříčiny v našem vlastním, údajně hanebném počínání, v nedostatku ohleduplnosti, vždy v našich vlastních chybách. Významný vědec vyjádřil v New York Review of Books názor, že tou skutečnou zbraní hromadného ničení je hlad ve světě a nešetrné zacházení s životním prostředím: od Jakuba Patočky by si zasloužil pochvalu. Za kritická témata se považují likvidace báze Guantánamo, zrušení zákona Patriot Act, zákaz státu, aby se pokoušel na campusech o nábor dobrovolníků sloužit v armádě. Však patriotismus, vlastenectví, je postoj, který si zaslouží jen posměšky.

       Racionální člověk nemá příliš potíží pochopit, že nejzávažnější prioritou je bezpečnost společnosti, i když tak musí být na úkor osobním svobodám a pohodlí. Dřív jsme si nemuseli zouvat boty před vstupem do letadla. American Civil Liberties Union pokládám za organizaci zcela nejodpornější, se zkázonosným dopadem. Dodnes například bojuje proti jakýmkoli kontrolám na letištích. Obhájkyně práv zločinců stává se i obhájkyní práv teroristů.

       Inu, takto je nám žít v novém tisíciletí.