Tento tak zvaný pork barrel je nepominutelnou součástí amerického procesu, stejně tak jako je filibustering - praktiky obstrukce v legislativním shromáždění, snaha pozdržet, s úmyslem permanentně znemožnit tu kterou zákonodárnou iniciativu. K společnému jmenovateli politických machinací patří též gerrymandering - pravidelné předělávání hranic volebních obvodů, tak jak se hodí politické straně, která je zrovna u moci. Výsledkem jsou nezřídka bizární územní útvary, kde pak rozhodným je socio-ekonomické a též rasové složení obyvatelstva a předpoklad jeho voličských preferencí. Tyhle obvody, občas ve tvaru salamandra, vymyslel jakýsi politik jménem Gerry a proto teď máme gerrymandering. Obě politické strany, Demokraté i Republikáni, se těmto praktikám věnují stejnou měrou.

       Stejně tomu tak v případě oněch sudů s obsahem vepřového. Tím se myslí projekty, placené z peněz daňových poplatníků, ale určené jen k lokálnímu užitku, buď skutečnému či pouze virtuálnímu. Například cestou státem West Virginia  návštěvníka trkne množství projektů – silnice, mosty, přehrady – spojené s jménem jednoho senátora: Robert C.Byrd, rétor s oblibou citující latinské klasiky, poslední dobou politicky značně korektně se vyjadřující, za mlada z jinošského nerozumu člen Kukluxklanu. Zásluhou své seniority je z něj značná veličina ve Washingtonu, je schopen dotlačit mnoho vepřového do svého rodného státu.

       Pozorovatel amerických politických praktik aby se z povzdálí divil. Ano, je to tak, máme přece „Spojené státy“, je jich padesát, každý z nich si střeží výlučnou jurisdikci v mnoha oblastech, do nichž se federální vláda nemůže míchat. Politik je zvolen reprezentovat ve Washingtonu svůj obvod (případ kongresmanů, členů Sněmovny reprezentantů – čím početnější stát, tím víc křesel) nebo svůj stát (v případě senátorů vždy dva pro každý stát, bez ohledu na velikost území či počet obyvatelstva). Zvolení dosáhli svou iniciativou, jejich loajalita, závazky, odpovědnost a tím i šance na znovuzvolení směřují do domácího prostředí a nikoliv k nějakým manipulátorům v hlavním městě federace. Posláni svými voliči, třeba tisíc mil vzdálenými, si počínají jakoby s mandátem či aspoň s pocity velvyslanců z cizích území – a s vervou tam pro své lidi urvat, co se jen dá.

       Příkladů k ilustraci tohoto spíš tristního než radostného stavu věcí je přemnoho.
       Právě probíhá dohadování o zákoně jménem Transportation Equity Act – pro obě politické strany zvlášť populárním vepřovým hodům v celkové výši přemnoha  miliard dolarů. Za každou takovou miliardu peněz se odhadem získá padesát tisíc pracovních příležitostí. Předsedou příslušného výboru (Committee on Transportation and Infrastructure) je kongresman Don Young z Aljašky. Tedy nepřekvapuje, že prosazuje a patrně již prosadil jako „high priority“ výstavbu mostu z městečka Ketchikan, kam nevede žádná silnice, na blízký ostrov Gravina s všeho všudy padesáti obyvateli. Jejich dopravu prozatím za sedm minut zvládla přívozní pramice. Teď tedy vznikne most v délce téměř se rovnající legendární konstrukci Golden Gate v San Francisku. Kongresmani při tvorbě tohoto mimořádně vepřového zákona si tam vyčlenili (earmarked)  přes 6.300 různých porcí k takovému pochutnání, mezi nimi například výstavbu automobilového muzea v Ohiu, též stezky pro snowmobily ve Vermontu.

       Soptí hlídači bezuzdého utrácení, zlobí se i Bílý dům a prezident Bush hrozí zákon vetovat.

       Zde prezentovaná šaráda, spíš než výjimkou je pravidlem ve zdejším legislativním procesu. Tvůrci zákonodárci připentlují všemožné amendments - dodatky, které nemají nic společného s meritem věci a doprovází je odér vydírání – ransom, výkupné, výpalné. Budu hlasovat pro zákon na podporu výzkumu horečky omladnic pouze v případě, že bude obsahovat doplněk o výstavbě mramorové fontány na hlavním náměstí v mém státu. Žiji už v Americe od doby Eisenhowera. Všichni prezidenti se pokoušeli prosadit právo tzv. line item veto - čili práva vetovat ten který nehorázný doplňkový požadavek, aniž by se musel vetovat celý zákon – a dosud se to nepovedlo. Inu, demokracie, všelijak si počínající.

       Teď tedy máme terorismus, hodně ho už přede dveřmi. Kongres odhlasoval přiznání výdajů na zvýšená bezpečnostní opatření země a pomlázku rozdělil na stejné díly, nikoliv tedy podle předpokládané potřeby, jak by spíš učinila normálně uvažující hlava. New York, Kalifornie, Texas, státy daleko víc zranitelné a s mnohonásobně větším počtem obyvatelstva, tedy dostanou stejně jako prázdný vzdálený  tzv.low risk Wyoming. Televize vysílala interview s obhajovateli tak nejapného systému, když zdůvodňovali, že Washingtonem přidělené peníze utratí na hasičské bály, což rovněž přispěje k bezpečnosti země.

       Není to ten běžný konflikt Demokratů s Republikány, ale zájmů států víc vystavených vnějšímu nebezpečí oproti státům rurálním. Sněmovna reprezentantů, kde většinu mají zástupci z nejpočetnějších států, se postavila na stranu zdravého rozumu,  na rozdíl od Senátu, kde přece každý stát, bez ohledu na velikost či početnost, má dva své emisary. Konflikt mezi dvěma komorami byl prozatím vyřešen iniciativou senátorky Susan Collinsové ze státu Maine, a to ve prospěch oněch low-risk států, kde nebezpečí málo hrozí.