Od té doby jsem se tam prozatím vrátil čtyřikrát, ale jen jednou zamířil do Západní Austrálie, kde vyrostlo atraktivní moderní město Perth. Tato metropole je trošku v roli ostrova – ze dvou stran má moře a ze dvou poušť. Do Sydney to je stejně daleko jako do Singapuru. Velcí kumštýři Rafael Kubelík a Rudolf Firkušný prý o Perthu prohlásili, že je ideálním místem, kam jít na penzi. Usadil se tam nejeden náš člověk. Z jihočeského Písku do Perthu doputovala Dáša Šimková, autorka vynikající knihy Byly jsme tam taky(Toronto, 1980), precizního, nepatetického dokumentu o českých ženách v českých kriminálech padesátých let. Tehdy dvacetiletá studentka padla do drátů lidem zvláštního ražení a celé své mládí strávila za mřížemi.  Obdivoval jsem její půvab, optimismus, smysl pro humor. Již není mezi živými, nedočkala se svobody, natož pak dne, kdy KSČ v podobě KSČM to už dotáhne na druhé místo v popularitě u nepoučitelného národa. V odlehlých rurálních oblastech jsem potkal pramálo našinců. Jedna energická Češka žila s manželem – vynálezcem na opuštěné farmě. Vyprávěla, jak honili a nakonec zabili jedovatého hada, který jim vlezl do kuchyně.

       Do Adelaide, centra Jižní Austrálie, mě našinci pozvali na besedu a odměnili vepřovými hody. Tam jsem se dozvěděl, že černé zabijačkové polévce se má správně říkat prdelačka.

       Dlouhodobý pronájem auta pokládám za nejpohodlnější a nejekonomičtější způsob cestrování. V Austrálii se držela  britská tradice jízdy po levé straně vozovky, vesměs skrovných rozměrů. Proč věru investovat do mnohaproudových dálnic v zemi o velikosti USA, ale s nepatrným počtem obyvatelstva?  Smí ze jezdit dost rychle, mnoho silničních úseků je stále v opravě, kamení létá, takže i v malých osadách existují služby, kde motoristům vyměňují skla 24 hodin denně. V Africe varují dopravní značky před slony, pštrosy, žirafami, atd., tady se podobné varování týká klokanů: na žlutém kosočtverci je zpodoben vačnatec z profilu a u toho údaj o vzdálenosti – 10, 50, 100 či více kilometrů. Až do takové dálky hrozí nebezpečí klokaního skoku do cesty. Nepřejeli jsme ani jednoho, ale pár už přejetých jsme minuli.

       Rodák ze suchozemského státu se tam může u mořských břehů pořádně vydovádět. Pláže se tam táhnou do značné délky. Na oné již zmíněné Ninety Miles Beach - tedy té devadesátimílové sídlí hodně černých labutí.

       Ve vnitrozemí nás překvapily, ba přímo zmátly výsledky lidské píle v sousedství řeky Murrray. Na místě někdejšího troudu a planých křovin rozkvetly ovocné háje. Viděl jsem tam snad víc pomerančů než na Floridě a Kalifornii dohromady. Kdysi jsem se ušklíbl nad existencí australského vína, vždyť ho sázeli němečtí luteráni a co prý dobrého si lze slibovat od protestantského moku. Z pramalé tehdy zkušenosti jsem se dopustil nehorázné, nespravedlivé generalizace, cítím se vinen v plném rozsahu obžaloby. Právem mě pokáral muzikolog a oenolog, znalec vína Jaroslav Kovaříček, posrpnová hvězda rozhlasové stanice ABC-FM, propagátor české hudby. Stejně jako v klasických tóninách se vyzná i v odrůdách a ročnících révy, ba i vlastní jednu zcela českou vinici.

       S výjimkou příliš tropického severního teritoria se vinařství uchytilo všude. Pečlivě jsme probádali a ochutnávali víno v jihoaustralském údolí Barossa, mezi usedlostmi s jmény Lyndoch, Tanunda a Nuriootpa. Jsou tam i autenticky německé Baeckerei, Konditorei, v jedné Metzgerei nám krájel salám Teuton, chlapík perfektně uvězněný v čase. Vzhledem patřil do posledních let wilhelmovského císařství, s přízvukem, licousi, se vším.

       V oblasti řeky Hunter, v končinách se slovansky znějícím Cessnokem a Pokolbinem, pod vinicemi se ve velkém rubá uhlí. Ale světe div se, Petře Bezruči, Maryčko Magdonova, nikde haldy, žádné umouněné kopce.

       Zmizela zlatokopecká města, kdysi s tucty prosperujících hotelů a nevěstinců. Nic po nich nezbylo, nejvýš tak jedna muzejní místnůstka s uhrančivými fotografiemi. A hřbitov. Prolézal jsem mezi rovy a četl. Ubohý průměrný věk nebožtíků – vic než 25 let se zpravidla nedočkali.

       V městečku Glen Innes nám na úřadě darovali podrobné mapy a označili, v kterém že údolí jsou k nalezení topasy a kde safíry. Manželka se mi přeměnila v krtka, hloubila nory a já začal brzo povykovat, že se nudím. Získali jsme pouze jeden kamínek problematické hodnoty.

       Při další návštěvě Canberry již byl dobudován onen unikát diplomatické čtvrti, s vizuální prezentací jednotlivých zemí: thajská ambasáda ve tvaru buddhistického svatostánku, novoguinejsko-papuánský dům, indonéská, indická, mexická architektura. Libye s mešitou a na zavřené bráně nápis Imam not at home – náboženský hodnostář není doma. Třeba šel k zubaři. Poláci si zřídili palác, pompézní tvrz, kterou obývaly všeho všudy dvě rodinky, daleko od domácích miliardových dluhů, způsobených jejich vládci. V té době se k dokončení blížila obrovská stavba, jedna z největších tehdy na světě -  vládní komplex, sídlo zákonodárné i výkonné moci. Dvacet tisíc žulových kvádrů použito. Vodil nás tam inženýr Toman, jeden z hlavních uskutečňovatelů projektu. Občas odpovídal česky na pozdravy krajanů, kteří pod jeho komandem pracovali. V blízkém okolí tam je důležitá planetární stanice Tidbinbilla – Deep Tracking Station. Povídá si nejen s astronauty. V informační brožurce jsem objevil těžko představitelné údaje, uvedu jeden: Big Dish je schopen zachytit signály o síle biliontiny wattu, tak tenoučké, tak ubohoučké, že by trvalo sedmnáct milionů roků, než by nashromáždily dost energie k rozsvícení sedmiwattové žárovky na dobu jedné tisíciny vteřiny. Zájemci se dozvědí o právě uskutečňovaných meziplanetárních letech, o putujících, pípajících satelitech. K nebesům se otáčely velikánské pletené talíře, pronikalo jimi narůžovělé světlo pozdního odpoledne.

       Za pár minut se dalo dojet k rezervaci s neméně pípajícím ptactvem, ba i s láteřícícmi papoušky extravagantních barev.  Vačnatci všelijak zbarvení a rostlí si nechali hladit hebkou srst. Někteří dokonce žrali z ruky, cenili nepokažené bělostné zoubky a nepáchlo jim z úst. Zajímavý kontrast mezi poskakujícími klokany tvořila důstojně se promenující delegace diplomatů: mohamedáni v turbanech a jejich manželky v hábitech, zabalené až po oči. Objevili se také ptáci emu z čeledě pštrosů. Otevřeným oknem nám strkali své pitomé hlavičky do auta. Reagoval jsem obezřetně. Před několika lety právě v této končině jsem byl svědkem, jak se jeden emu rozběhl, objal přítele Vratislava Kašpárka, mocně ho sevřel, začal se prohýbat a vyrážet jednoznačně milostné skřeky. Místo abych se pokusil jeho vášně přerušit a zachránit znásilňovaného Čecha, zapnul jsem magnetofon a snažil se kamerou získat důkaz o málo uvěřitelném jevu. Spěchejme do Sydney k mikrofonu. Vláda poskytuje prostředky k provozu etnického rozhlasu, vysílání v 53 jazycích. Nejen česky a slovensky, ale i v čínštině mandarinské a kantonské, galsky ve skotské a irské verzi, také arménsky, maltsky, vietnamsky, v jidiš a urdu. Vysílací čas se přiděluje podle početní síly toho kterého etnika, takže na Italy a Řeky se dostane denně a na nás nikoliv.

(Pokračování ukázky z knihy Klokánie a obtížné sousedství : piráti, lovci lebek, novodobí teroristé, která vyjde v pražském nakladatelství Šulc a spol.)